Je čas odpouštět se, protože Bůh už má

Posted on
Autor: Randy Alexander
Datum Vytvoření: 24 Duben 2021
Datum Aktualizace: 24 Březen 2024
Anonim
VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU
Video: VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU

Obsah



Možná jsme někdy těžší na sobě, než je samotný Bůh.

A občas se na sebe díváme a odsuzujeme se za naše chyby a naše minulosti. Vidíme všechny časy, které jsme nebyli dost, a věříme, že Bůh je rychlý, aby nás soudil a ještě rychleji nás opustil. Vidíme zklamání a věříme, že Jeho milost není natažena natolik, aby nás oslovila.

A možná proto, že náš vztah s Bohem zakládáme na dílech našich rukou, na chvílích, kdy si myslíme, že jsme dokonalí a svatí, na počtu zákonů, které dodržujeme, na cestě, kterou oblékáme, na tom, kolik kůže se schováváme, ve vztazích nevytváříme s lidmi mimo naši víru. Vycházíme z toho, jak vysoko zvedáme ruce a jak jsme připraveni zpívat každou píseň během bohoslužby, zakládáme ji na bohatství a vlastnostech, které jsme nahromadili, abychom se mohli nazývat požehnáním.


To je přesně ten důvod, proč právě v okamžiku, kdy jsme se nedostali ke všem těmto věcem, je pro nás naprosto těžké odpustit.

Dovolujeme si definovat všechny tyto. Z těchto věcí se stáváme příliš spotřebovávanými, o kterých ve skutečnosti věříme, že náš vztah s Bohem je nakonec založen na těchto věcech. Že je to to, co cítí přijato, aby se zachránil. A to je přesně to, jak rozvažujeme ohromnost Boží slávy. Náš vztah s Bohem není nikdy založen na těchto hmotných věcech. Právě jsme to udělali.

Pravda je, že Bůh nás vidí jinak.

Když se na nás dívá, vidí lásku. Vidí své děti, přichází k Němu, snaží se a překonává bez ohledu na to, jak těžké jsou okolnosti, bez ohledu na to, jak obtížný a náročný život může být. Když se na nás dívá, vidí boj, ale naši víru vidí ještě více. Vidí, jak velkou naději máme nad svým sporem a On to ctí, protože je věrný Bůh. A bez ohledu na to, jak malá je naše víra, je to pro Něho důležité.


Naše srdce mu nejvíce záleží.

Když se na nás dívá, cítí, že je soucit, naše chyby, naše hanba a hřích a nedostatky. Srdce mu přehlušilo odpuštění. A když se cítíme nejšpinavější, drží nás o to víc. Věřím, že. On je Bůh, jehož láska a milost je bezpodmínečná a navždy. A neidentifikuje nás ve fyzických věcech, ne v bohatství nebo ve vztazích, ne ve štítcích nebo v dobrých skutcích - On nás identifikuje pouze v Něm. Naše hodnota se nachází pouze v Němu. A to je skutečný základ našeho vztahu s Ním.

Jestliže Bůh, který drží celý vesmír ve svých rukou, který pro nás poslal Své spasení, vidí nás s tolika jemností a neochvějnou adorací v Jeho očích, možná je čas odpustit si. Podívejte se na sebe s trochou méně krutosti a více laskavosti. Možná je na čase podívat se na sebe a na naši procházku s Bohem jako na probíhající práci, že každý den, můžeme selhat, ale snažíme se. Se srdcem, které v něm stálo pevně, uchopilo Jeho naději.

Možná je na čase podívat se na sebe, jak se na nás Bůh dívá.

Že jsme úžasně učiněni, že jsme dost, bez ohledu na to, kdo jsme, jak kázáme, jak vysoko zvedáme ruce, s nimiž budujeme vztahy. Bez ohledu na. Dívá se přímo do našich srdcí, do svých záměrů a motivů.

Protože na konci dne je to pravda, Bůh nás vidí jinak. A jak nás vidí - měl by vyzařovat ve všem, co děláme, v tom, jak milujeme lidi, jak zacházíme s lidmi, jak žijeme.